Myš-lenky #2

Ahoj všichni

Dlouho jsem se neozvala a nadala jsem si, co se to se mnou zase děje. A neděje se něco jenom se mnou, ale i se světem.
V tomhle článku a dalším dílu Myš-lenek se chci věnovat sobě a světu kolem mě, nás.
1. část článku
Dneska ráno, když jsem se probudila a přečetla si jenom nadpis článku na blogu mé nejlepší kamarádky, ikdyž mě ona považuje jenom za kamarádku, myslela jsem, že asi prasknu.
Už párkrát se stalo, že když jsem jí něco poslala, nějaký citát nebo obrázek, tak ho použila na blog a považovala ho za svůj. I přes to vše ji mám ráda. Ze začátku moje rozhořčení z toho, že si založila 10.6. 2014 blog a ani mi to neřekla, bylo tak velké, že už jsem to chtěla mezi námi ukončit..

A to já jí říkám vše!  Vím, že určitě mě budete považovat za tupou a že z toho dělám velké drama, ale tohle je jenom začátek.
Mám jí ráda, za to jak mě podporovala v mé nejtěžší chvíli, nosila mi domů rakvičky, po kterých jsem lapala jak masožravka po mouše.
Ale jak jsem přišla do školy po prázdninách, vše se změnilo.
Myslím, že mezi námi existuje jenom chatové přátelství.
Abyste to pochopili, tak začnu od začátku.


Mám ve škole nejlepší kamarádku Bětku, se kterou sedím a ikdyž mě někdy naproste štve, je nejlepší.
Jako další je tu Terka, také jedna z těch lidí, kteří nadevše mám ráda. Terka je zase nejlepší kamarádka Ančovičky (Ančí, Aničky, blogerky, kterou jsem jmenovala na začátku).
O přestávce sedím jako vždy vedle Bětky, já vlevo, ona vpravo.
Hádejte co udělá  ona /Anna/ jako první? Obejde mě a jde za Bětkou, přisune si druhou židli a začne si s ní povídat a mě zazdí. Naprosto. Víte jaké to je, když se bavíte s někým jenom s donucením?
A potom, když se řeknu, že jsem tu taky, tak ona nahodí ten její pohled aka 'a co jako?'
Nic neodpovím, radši..a radši jdu za Terkou, která mě chápe.
Když jsme na obědě, tak Ančovička sedí naproti Bětce (jak jinak že jo) a povídají si spolu, smějou se. A já zase si s nikým nepovídám.
Já jsem te ntyp člověka, co miluje povídání a dobře si povídá s lidmi, ale když si se mnou nikdo nepovídá, ztrácím náladu a je to horší.
Když B a A mají po obědě, spolu vstanou a já řeknu: "Počkejte na mě ne?"

Ale oni neslyší...
Hlavně že když jdu s Terkou z oběda, dívají se na mě, jako proč nejdu s nima.

Abych to tu neokecávala tak moc, tak se přesunu na poslední část.
Jdeme ze školy a dolů z kopce vedé úzký chodník, na který se vejdou dva lidi vedle sebe.
Většinou chodíváme já, B a A, protože Terka třeba jde s kamarádkami z jiné třídy.
Takže B a A jdou vedle sebe a já zakuklená do bundy jdu jako černá ovce vzadu.

Asi nejvíc mě dostává B, která si vzpomene za půl hodiny, že jdu s něma a řekne: "Veru, jdeš ne?"

Nejradši bych jí nějak hnusně odpověděla, ale to neudělám a jenom protočím očima a oni se hned začnou zase bavit.



A takhle se to opakuje pořád....
Vím, že to nikdo nebude chtít číst, ale potřebovala jsem to sem napsat, prostě jsem musela.
2.část článku

Určitě jste už slyšeli, viděli, četli novinky ze světa. Nejsou nějak moc povzbuzující.
Jedná se o sérii teroristických útoků v Paříži.
Když jsem si to přečetla na idnes.cz, myslela jsem, že je to apríl, ale když jsem se koukla do kalendáře, kolikátého je, nebyl to apríl.
Nemůžu uvěřit, co se to v tom světě děje. Nevím co na to říct.
Já neházím muslimy do jednoho pytle, ale po tomhle všem, co se už stalo a do čeho byli zakomponováni, se mi potvrdilo, že už je jenom malá šance na to, abychom jim věřili.
Asi si budete říkat, že jsem úplně blbá, že ještě mám nějakou malou šanci abych jim věřila, ale je v tom trochu pravdy.
Dnes jsem se dočetla, že muslim při útoku zachránil dvě ženy a odtáhl je do bezpečí.
Zrovna byl v práci v baru Casa Nostra, když uslyšel exploze. Na terase byly dvě ženy. Trefili je, hodně krvácely. Všichni na ulicích utíkali, střílelo se, ale muslim se rozhodl, že musí ženy zachránit. Počkal si, až atentátníci začali dobíjet své zbraně a po té vyběhl k ženám.

Utíkali do sklepa a snažil se jim zastavit krvácení.

Někteří lidé jsou fakt bestie, ne lidé.
#PrayForParis

"I see humans, but noo humanity."

#PrayForJapan - zemětřesení

To je vše pro tenhle článek. Světe probuď se, prosím.

P.S - Chtěla jsem zeptat, jestli byste chtěli ještě nějaké DIY na podzim nebo jestli mám už vymýšlet něco na Vánoce, děkuji za odpověď a mějte se hezky.


Ahoj